VESPA EXPEDITION 2015

podporujeme

Want create site? With Free visual composer you can do it easy.

Dva mladí dobrodruzi, Martin Měchura a Petr Petříček, si zamilovali motocykl Vespa 150. A vrtalo jim hlavou, jak si ho pořídit. U nás už je to veterán a drahý, v Asii běžný dopravní prostředek. A pak to přišlo. Koupí ho v Asii a přivezou domů. Z původního nápadu na nákup se stal námět na expedici.

Na Barmu

BarmaCesta k hranicím s Barmou vede přes kopcovatou krajinu. Užíváme si výhledu a chladnějšího podnebí. Do cíle to máme kolem 40ti km. Tušil jsem, že nemáme moc plynu v nádrži, ale stále ještě máme nějaký záložní v bombě. Samozřejmě po nějaké chvíli přepínáme na zálohu. Jenže ta nějakým chybným propočtem také došla. Díky chladnému počasí se plyn méně odpařuje a tak se dá jet přískokem plazením vpřed. Zastaví se, nechá se trochu natlakovat s kousek se jede. Je vidět, že se tady s podobnými problémy počítá a tak jsou v kopci na svodidlech položené kameny na zabrždění. Poslední možností je přepnutí na bombu, která je už dávno prázdná. Kolem projíždí náklaďák plný plynových lahví. Přemýšlíme o přepadení, ale s kudličkou rybičkou je únos náklaďáku komplikovaný, ne li nemožný.V prázdné bombě se roztáhnul zbytek plynu a jede to. Do cíle chybí kolem 20 km. Cesta vede stále do kopce, ale tukan to dává. Jakmile jsme na vrcholu vypínám motor a už to letí samospádem. Z kopce se snažím brzdit jen minimálně, aby to na protikopci dojelo co nejdál. V jednom místě je nádherný nový asfalt a dlouhý kopec téměř bez zatáček. Tady tukana pouštím takovou rychlostí, jakou snad v životě nejel. Bez tachometru se to nedá odhadnout, ale já si rád představuju, že to bylo alespoň 100 km/h. Tuktučí rychlostní rekord. Teď už se nebojím ani na solný jezero, jen to bude muset někdo naklonit. Plachta je napnutá, všechno co může plápolat ve větru plápolá(dokonce i některé plechy), no prostě paráda. Ještě že to má přední sklo, protože jak se usmívám, tak bych měl zuby plný much(což je ostatně jeden ze snů spousty Thajců – ekvivalent přísloví létání pečených holubů rovnou do pusy ). Kilometry vesele ubíhají a na prázdnou láhev se daří dojet až k LPG stanici na kraji Mae Sot. Tady mi to samo chcíplo. Tohle bylo fakticky na poslední chvíli. Plníme všechno, co se naplnit dá a ještě si bereme nějaký plyn do igelitek. člověk nikdy neví.

Hranice s Kambodžou

DSC_4078-smallVzhledem k tomu, že nám pomalu vyprchávají víza pro Thajsko tak máme dvě možnosti. Buď si víza prodloužit v Bangkoku = další zdržování, nebo překročit hranice. Samozřejmě jsme pro druhou možnost a tak letíme s větrem o závod(v našem případě spíš s vánkem až bezvětřím). Jediný budík v tuku je ampérmetr. Podle něj to sypeme skoro celých 15A(odhadem 50 km). Jakmile se člověk vymotá z Bangkoku (což je skoro 20Ah = 40km) začne být krajina přívětivá – všude samé políčko s rejží a po téměř měsíci stráveném ve městě je to super pohled. Cestou nás zlobí tuktuk a tak hledáme nějakého opraváře, ale co se neděje – nikde v okolí nemají ani tuka o tuktucích. Co jsme opustili Bangkok, tak jsme za 300 km nenarazili ani na jediného. Musíme na hranice tak jako tak. Víza už nám propadla a za každý den je pokutička. Hranice je pěkná, ale bohužel nedokáže odbavit mezinárodní dopravu. Aby jsme se vyhnuli dalším sankcím a získali nová víza, tak musíme překročit hranici alespoň pěšky – získat Kambodžská víza a zase se vrátit do země. Protože sháníme informace, tak pendlujeme z jedné strany na druhou v podstatě načerno a bez pasů. Nakonec víza za nás vyběhá nějakej chlapík a tak po získání víz už do Kambodže vstupujeme pouze virtuálně. Udělali jsme si krásnej výlet za pokutou a už zas můžem blbnout v Thajsku. Po opravě tukana na zemi před autobusovou stanicí se vydáváme opět na Kambodžskou hranici. Tentokrát jiný přechod. Byli jsme předem varováni, že to je s tuktukem téměř nemožné. Prý kambodžani nemají Thajce v lásce a tuktuk je symbolem Thajska. Chvíli lámeme paní úřednici na thajské straně, aby nás vypustila ze země. Není jim jasné, jak je to s vlastníkem našich plavidel. Techničák je psaný na původního majitele, ale my máme kupní smlouvu. Vypouštějí nás a teď je míček na kambodžské straně. Kambodžská víza už máme v malíku, neděláme to přece poprvé. K tomu vyplňujeme spoustu papírů a jedeme. Hranicí probrumlávám v tukovi tak jak cedule vyžadují. Závora je nahoře a tak všichni včetně mě projíždějí. Kozáče na Vespě zastavují a kontrolují. Za chvíli se ke mě přidává a jsme tu. JÓÓÓÓ KAMBOOOOOO BEJBY. Dojíždí nás chlapík na motorce a že jsem projel bez proclení a musím zpátky na hranice. V kanceláři je celkem příjemný chlapík a vybavuje se se mnou. Pak mi úplně klidně řekne, že mě do Kambodži nepustí. Cože???? Musím mít nějaký dopis z hlavního města abych mohl pokračovat. Říkám mu polopravdu, že kamarád projel (už mu neříkám, že na motorce – ty jsou bez problémů). Nakonec mě propouští s tím, že on mi razítko nedá a nechá na celnících, jestli mě bez něj pustí. Jeden z celníků vypadá, že má dobrou náladu a když mu vysvětluju, co a jak, tak říká: „Já tě mám zkontrolovat, jestli máš víza a vstupní razítko. To máš. Tak za mně je to všechno v pořádku“. Jóóóó Kamboooo bejby.

Dopravní komplikace

Dnes popíšu výhody řízení tuktuka. Profesionální řidič tuktuku má na rozdíl od například řidiče náklaďáku opálené obě ruce. Další výhoda – nejvýraznější věc, které si při jízdě naším povozem všimnete je jeho rychlost. Maximální dosažená je cca 58 km/h, ale to už přes motor neslyšíte ani lodní sirénu. Taková běžná cestovní rychlost je tak 50 km/h. To je ideální rychlost na cestování světem, protože vám nic neunikne. Zároveň nemáte skoro problém s dopravními omezeními – vesnice nevesnice, můžete to kulit co to dá. Jen občas tam mají 60ku a tak musíme přidat. Pokutu za rychlost jsme ještě nedostali, ale snažíme se co to jde. Samozřejmě na 30ce by to bylo nesportovní, až srabárna a tak to tam necháváme být. Ne že by se nám pokuty vyhýbaly, ale rychlost zatím ani jedna.Pokuty jsou kapitola sama o sobě. Jakmile nás v Thajsku zastaví policajti, tak je jasné, že se bude platit. Zatím nejhorší pokuta byla za dvě věci najednou – nemáme zaplacenou silniční daň(a ani jí sami jako cizinci zaplatit nemůžeme) a ke všemu podle policisty nesmíme ani tuka řídit. Končí to odebráním řidičáku a musím se pro něj stavit další den. Zábavně vypadající stanice složená ze 2 unimo buněk a skrývající se pod dálničním nadjezdem se stává ještě zábavnější při pokusu o podání vysvětlení přestupku. Na stanici nikdo neumí anglicky a tak se domlouváme pomocí tenkého policejního slovníčku, obsahujícího pouze fráze:“Dobrý den, jak se máte.“,“Bude to *doplňte částku* bátů.“,“Na shledanou“ a pomocí pěkně vyvedeného thajsko-anglického pokutového menu. Snažím se vysvětlit že můj mezinárodní řidičák pokrývá i tříkolky a že náš tuk už není taxík, ale soukromé vozidlo(rozdíl ve značkách). Jde to dost těžko, protože oba pořád opakujeme to samé, ale jak se říká opakování matka moudrosti a tak se chlapík pomalu umoudřuje a z 1000 bátů sešplháváme na 300. Spokojenost na obou stranách. Prozatím to byla jediná oficiální pokuta(všechny ostatní jedou jako úplatečky) a zatím suverénně nejlevnější.
Cesta je naplánována průměrně na 100 km za den. Někde to bude šibeniční termín, ale jinde by to mohlo jet rychleji. Doufáme, že bude dostatek prostru k řešení nečekaných problémů. Tímto tempem délka celého podniku vychází zhruba na 5 měsíců. Zakoupíme v Thajsku TukTuk a s ním pojedeme domů. Ta pravá zábava bude ale v tom, že po cestě jako správný taxík budeme nabírat místní lidi a vozit je pro naše i jejich pobavení. Samozřejmě nebudeme fungovat úplně jako taxi a tak nebudeme rozvážet lidi na zakázku (to bychom nemuseli vůbec dojet), ale svezeme je podél naší plánované cesty. Na oplátku za svezení budu porůznu pořizovat portréty našich pasažérů a případně jejich práce, domovů, no prostě co se nám díky tomu nabídne.

Problémy při shánění našeho mazlíka

S tuktukem jsme měli obrovské štěstí. Ještě před odjezdem se mi povedlo kontaktovat člověka, který již něco podobného dělal, jezdili po Asii v tuktucích. Po téhle srandě mu zbyly trosky původních tuktuků a jeden(ten náš), který ještě před nedávnem brumlal. K tomuhle stroji jsme dostali originál doklady, kterých je v Thajsku jako šafránu. Podle našich poznatků bychom téměř nebyli schopni tuktuk s doklady sehnat, nebo jen za velkou sumu.

Odvoz tuktuku je opravdu zábava, ale ještě větší je jeho oprava. Probíhá to asi takhle . Přijede se k opravářovi a ten se na to mrkne – odhadne cenu a že druhý den se jde na to. Druhý den ve 2 je vidět, že sundal kryt motoru a vyndal svíčky. Super. V naší přítomnosti ukáže, že je přední kolo v háji a jde se do krámu, kde povídá: to máte ráfek, gumu, střed, osu. Návrat na servis neboli chodník kousek od krámu. Vše se vymění. Baterka v háji, to už je dál a tak se stará baterka naloží na motorku a už to frčí. Takhle se průběžně za použití majitele nakoupí všechny díly – samozřejmě majitel se nesmí vzdálit, takže si aspoň připadá užitečný, když už se v tom neumí vrtat. Když už to začíná vypadat slibně, tak se pomocí tkaničky do bot tuktuk odtáhne na benzínku, kde se natankuje plyn(ekologicky je to trochu sporné, když se do dvoutaktu nacpe plyn a pak se to hustě zalije olejem). A už to vrčí. Pak se koupí nejdůležitější součástka – lahev rumu, a už se spravujeme i my. Je jasné, že zatímco stroj se pomalu vylepšuje, tak my se rapidně zhoršujeme. První rozjezd musíme nechat na další den.
Řízení je silně o zvyku, alespoň pro mě. Řazení je přímo mezi nohama a vzhledem k tomu, že plyn je jako u motorky na řidítkách, tak řazení musí probíhat levou rukou. Spojka a brzda jsou na podlaze jako u nás. Do toho má tuktuk spoustu čudlíků, které nějak odhalujeme až na jeden.

Moje první zkušenost s touto mimozemskou technologií vypadala podle toho. Při řazení mám sundanou nohu z plynu a pořád to řve. Jindy zase stojím na plynu a nejede to. Divný. Přeřazování levačkou taky není zrovna nejplynulejší a do toho kolem provoz, jako když celá ČR vyráží najednou na dovolenou do Chorvatska. Větší ulice má alespoň 4 pruhy v jednom směru a průměrně 3 vozidla na pruh s mumrajem připomínajícím spíš klubko hadů než uhlazené evropské popojíždění. Řízení na levé straně silnice tomu taky úplně nepřidá. A občas to díky speciálně vyladěnému volnoběhu chcípne přímo na křižovatce když skočí zelená. Do toho všeho mi ze zadní sedačky Kozáč říká:“Tady doprava. Tady jsme měli jet doprava!!“. Během téhle mojí prvotiny se mě pokouší stopnout babča. Zachránil jsem jí život tím, že jsem nezastavil. Když ne život, tak spodní prádlo určitě.
Už se nemůžu dočkat, až se budeme pokoušet odjet z Bangkoku. Trochu se bojím, že tady budeme celých 5 měsíců bloudit uvězněni provozem.
Na jedné křižovatce čekáme asi 2 minuty na zelenou, tak si hraju a zkouším čudlíky. O křižovatku dál, zase na světlech najednou tuktuk chcípne. Nejde nastartovat a tak ho musíme odtlačit. Po nějaké době se ho podaří nastartovat. Jedem rovnou k jinému opravářovi známému pod jménem Tuktuk doctor. Chlapík se mrkne a hned vidí, že nám teče olej z převodovky a hned to spravuje. S motorem nedělá nic, podle něj je v pohodě. Časem se ptáme na neznámý čudlík a ouha: děti nehrajte si s odloženými čudlíky! Páčka ovládá vypínání přívodu paliva. Než to zdechne, tak celkem kus cesty ujedete :o)
Náš příjezd na hotel je kupodivu celkem v klidu. Každý má si všímá svého a tak vůbec nebudíme pozornost. Při odjezdu mi to chcípne přímo mezi dvěma přeplněnými venkovními hospodami, kam chodíme na snídani a na večeři. Trapas, ale zdá se, že to zaregistrovali asi tak 3 lidi. Během startování si vozítko střelí do výfuku a hned máme plnou pozornost všech 300 lidí, až na dva, které musí křísit ze mdlob. Kdybyste slyšeli o teroristickém útoku na Khaosan Road v Bangkoku, tak víte o co šlo. Náš tuktuk tam získal novou přezdívku: Prďoch.

chci jen lehce poreferovat o tom, jak vše probíhá. Prozatím se nám podařilo konečně zakoupit TukTuka a po tom, co jsme nasypali téměř polovinu ceny do oprav a nějakých náhradních dílů(které povezeme s sebou) je TukTuk pojízný. Vše co se zatím odehrává jsou spíše přípravy a tak není moc co psát – článečky budou vycházet lehce nepravidelně. V součané chvíli to vypadá tak, že teď musíme naplno shánět Vespu – to se ukázalo jako větší problém, než jsme si mysleli(jsou celkem drahé a většinou bez papírů). Tuž sice děláme delší dobu, ale bez větších úspěchů. Dále zařizujeme polepení tuktuku a obíháme ambasády. Bangkok už máme proběhaný celkem dost, ale nebyl čas ani na památky. Zatím jsme navštívili akorát 2, když jsme čekali na schůzku :o) Takže nebojte se, neflákáme se. Jen je to zatím pokračující fáze příprav tentokrát ovšem na místě.

Nezapomeňte průběžně sledovat jejich cestu na našich stránkách s námi.

Did you find apk for android? You can find new Free Android Games and apps.
Back to top